Povolání ke kněžství

Povolání

Jak poznáme, zda máme povolání ke kněžství? Stručně řečeno, řídíme se těmito třemi kritérii:

1. Daný člověk je schopen být knězem: Objektivní schopnost ke kněžské službě, z hlediska duchovního, psychického, intelektuálního či zdravotního. (Podrobněji viz níže.)
2. Daný člověk chce být knězem: Subjektivní náklonnost jak ke kněžství jako takovému, tak ke konkrétním aspektům kněžské služby: sloužení mše sv., udělování svátostí, péče o komunitu věřících, předávání víry, …
3. Církev jeho povolání potvrdí: Na základě několikaleté seminární formace církev potvrdí způsobilost kandidáta k přijetí kněžského svěcení a toto svěcení mu udělí.

 

Všimněme si, že tato tři kritéria se shodují s kritérii vstupu do manželství: 1. jsem schopen vstupu do manželství obecně 2. (z osobní náklonnosti) chci vstoupit do manželství s danou osobou 3. tato osoba s tím souhlasí. Tato podobnost není náhodná, protože kněžský život celibátu je zasnoubením se s Církví v osobě Krista obětovaného na kříži. Zatímco manželské „ano“ patří jedné osobě z mnoha, zasvěcený život v celibátu je „ano“ jedné Osobě, mimo niž není nic, po čem by mohl člověk ještě toužit.

 

Podívejme se nyní podrobněji na kritéria povolání ke kněžství. Zatímco kritéria 2. a 3. jsou velmi individuální, kritérium 1. lze rozdělit do dílčích kategorií, která odpovídají třem oblastem lidského bytí: tělesné, duševní a duchovní. Dále budeme příslušná kritéria klasifikovat do kategorií A, B, C, s následujícím významem:

• [A]: daná věc je potřeba, aby člověk vůbec vstoupil do semináře, pokud tato věc není splněna, nemá smysl dál seriózně uvažovat o kněžství
• [B]: je nutné pro kněžskou službu, je to ale něco, co člověk nemusí splňovat v plné míře hned při vstupu do semináře, musí však příslušnou kvalitu získat během formace, kandidát tedy musí vstupovat do semináře s výhledem na získání této kvality, pokud nemá ani schopnost ji získat, je to „deal-breaker“.
• [C]: výhodná kvalita, která výrazně pomůže k efektivnímu vykonávání kněžské služby, ale pokud ji člověk nemá (ani nemá schopnost ji získat), potom je to sice handicap, ale není to překážka kněžství.

 

Tělesné kvality

• [A] Kandidát musí být muž.
• [A] Kandidát musí být zdravotně způsobilý k seminárnímu (a tedy i kněžskému) životu: denní studium, modlitba, mírná nebo občasně náročnější fyzická práce.
• [B] Kandidát potřebuje dobré fyzické zdraví. Kněz často cestuje (zejména pokud je členem FSSP), často se vyskytuje ve stresových situacích, ne vždy dost spí, ne vždy pravidelně jí, často má nabitý program a potřebuje dostatek energie ke všem povinnostem, které jsou s jeho službou spojeny. Pokud něčí zdravotní stav neumožňuje vysokou míru pracovního nasazení, pravděpodobně není povolán ke kněžství (u Bratrstva).
• [B] Návyk (mírné až středně náročné) fyzické práce (domácnost, zahrada, …) nebo fyzické činnosti (turistika, plavání, běhání, jiné sporty, …): Jednak to přispívá k celkovému zdraví a vyrovnanosti a jednak mnohé apoštoláty FSSP zahrnují fyzickou aktivitu (letní tábory, pěší poutě apod.).

 

Psychické, osobností nebo profesní kvality

• [A] Maturitní zkouška.
• [A] Intelektuální schopnosti postačující pro studium relativně jednoduchého oboru na průměrné evropské univerzitě. (Pokud máte maturitu, což pro vstup do semináře mít musíte tak jako tak, potom tyto schopnosti máte.)
• [B] „People-skills“, tedy schopnost vycházet s lidmi. Sem spadají zejména tyto konkrétní kompetence: Schopnost efektivní komunikace, a to jak „technické“ a organizační, tak emocionálně nabité; porozumění a empatie pro osobní problémy ostatních; schopnost předcházet nepotřebným konfliktům a deeskalovat je, když nastanou, současně resilience čelit konfliktu, kde jsou nevyhnutelné; lidská tolerance a nadhled; sebeovládání; schopnost konverzovat s různými druhy lidí (zcela nevzdělaní, velmi vzdělaní, děti, senioři, věřící, nevěřící, …).
• [B] Schopnost rutinně řídit osobní automobil, i na dlouhé vzdálenosti.
• [B] Emocionální stabilita: tím se myslí, že se kandidát nenechá duševně rozhodit sebemenším (nebo i větším) negativním podnětem, a rovněž že se nebude v impulzivním nadšení bezhlavě vrhat do všeho, co jej v daném okamžiku nadchne.
• [B] Radost ze života: Současný svět má tendence k pesimismu, nihilismu, smutku, beznaději a depresi. Kandidát proto potřebuje vnímat radost oné radostné zvěsti, kterou chce onomu světu přinést.
• [B] Dobré vychování, schopnost dodržovat základní pravidla etikety.
• [C] Dobré organizační schopnosti.
• [C] Nadání pro zpěv a hudbu obecně.
• [C] Nadání pro spekulativní vědu (filosofie, teologie apod.), nadprůměrné intelektuální schopnosti.
• [A] Pro potřeby FSSP, konkrétně pro studium ve Wigratzbadu: znalost němčiny nebo francouzštiny, při vstupu stačí cca B1+ (neoficiální údaj), pokud možno i angličtiny nebo druhého z těch dvou jazyků. (Pro potřeby diecézních kněží by tento bod nejspíš spadal do kategorie [C]). 

 

Duchovní kvality

• [A] Kandidát musí být pokřtěný a praktikující katolík. Praktikující znamená, že se denně modlí ([B] ideálně včetně růžence a rozjímání), chodí na mši minimálně každou neděli ([B] ideálně denně) a pravidelně chodí ke zpovědi ([B] ideálně každý měsíc – v semináři probíhá zpověď na týdenní bázi).
• [A] Kandidát musí být pravověrný v tom smyslu, že nesmí vědomě a zatvrzele popírat nebo zpochybňovat nic, co patří k nauce církve. ([B] Kandidát může kvůli omylu zastávat teologicky či morálně mylný názor, odstranění těchto mezer je jedním z cílů seminární formace.)
• [B] Rozvinutý život osobní modlitby: rozjímání, růženec, četba Písma, duchovní četba, zpytování svědomí, střelné modlitby, spontánní slovní i tichá modlitba, eucharistická, mariánská a biblická zbožnost.
• [B] Kandidát musí být uvyklý na úsilí o ctnosti a na každodenní boj s neřestmi. Zejména habituální hříchy proti čistotě či proti blíženecké lásce jsou varovným znamením o nezpůsobilosti kandidáta k přijetí svěcení, zvláště pokud přetrvávají i pozdnějších fázích seminární formace.
• [B] Vyváženost a nadhled duchovního života, duchovní zralost: Zatímco běžný laik má na starosti „jen“ svůj vlastní duchovní život, kněz má na starosti i duchovní životy osob ve své komunitě. Proto potřebuje mnohem větší rozhled s ohledem na různorodost duchovních nastavení a potřeb, musí umět rozlišit legitimní variabilitu duchovních cest od defektů, musí umět vyžadovat, co je nezbytné, ale současně nevnucovat specifické a kontexuálně nevhodné formy spirituality. Nesmí bezhlavě zobecňovat vlastní duchovní zkušenosti, musí rozvinout smysl a pochopení pro různorodost duchovního bohatství, které v rámci katolické církve existuje. Musí umět teoreticky i prakticky rozlišovat objektivní normy spirituality či liturgie od vlastního subjektivního vkusu a osobních sympatií.
• [B] Život v odevzdanosti do Boží vůle, přijímat z Božích rukou úspěch i neúspěch s vděčností.
• [B] Poslušnost, trpělivost, pokora, vytrvalost a příbuzné ctnosti.

 

Čím se liší obecné povolání ke kněžství od FSSP?

Povolání do Bratrstva je speciálním případem povolání ke kněžství, takže cokoli platí o povolání ke kněžství, to platí i o povolání k FSSP. Specifika oproti diecéznímu kněžství spočívají zejména v těchto bodech:

• Charisma tradiční liturgie (denní sloužení mše, tradiční breviář – cca dvakrát delší než ten nový).
• V rámci studia větší důraz na scholastiku (zejm. sv. Tomáše Akvinského), menší důraz na moderní teologické směry.
• Větší důraz na komunitní život. Apoštoláty FSSP typicky sestávají z malých komunit žijících v jednom domě a dojíždějících do různých míst v blízkém či vzdálenějším okolí. Část stravování a část breviáře probíhá komunitně.

 

Pokud se někdo domnívá, že by mohl mít povolání ke kněžství, konkrétně u FSSP, jak má postupovat?

1. Prvním krokem je kontaktovat některého z (českých) členů FSSP a promluvit si s ním o tom. (Kontakty najdete na fssp.cz)
2. Dalším krokem je krátká návštěva semináře, kterou si kandidát sám domluví na základě zprostředkovaných kontaktů na kněze, kteří zodpovídají za první ročník seminaristů. Tato návštěva typicky proběhne někdy během akademického roku, trvá obvykle několik dní až týden, kandidát se seznámí se seminárním životem, může navštívit výuku, promluví si s vedoucím prvního ročníku a s rektorem semináře. I když seminární formace probíhá německy nebo francouzsky, pro tuto návštěvu postačuje znalost angličtiny.
3. Pokud má kandidát stále zájem vstoupit do semináře, pošle jednomu z pověřených kněží žádost o podklady k přihlášce. Ta zahrnuje jednak vyplnění podrobného dotazníku, krátký motivační dopis a různá potvrzení (o křtu, o biřmování, výpis z rejstříku trestů, maturitní vysvědčení apod.). V této fázi si již kandidát musí vybrat, zda chce studovat v německém, nebo francouzském jazyce. (FSSP má sice i seminář v USA, ale pro kandidáty z ČR by tato možnost byla finančně i administrativně mnohem náročnější než Wigratzbad.) Přihláška by měla být se všemi náležitostmi odeslána s předstihem několika měsíců před začátkem akademického roku.
4. Pokud vedení semináře rozhodne o přijetí kandidáta, dostane vyrozumění e-mailem spolu se základními pokyny ohledně toho, kdy se má dostavit. Nejpozději v této fázi silně doporučujeme kontaktovat někoho z aktuálních (českých) seminaristů (pokud žádného neznáte, nechte si zprostředkovat kontakt od některého z českých kněží FSSP) a nechat si sdělit podrobnější a konkrétnější informace („tipy a triky“) ohledně toho, co speciálního si vzít s sebou, jak nejlépe do semináře cestovat, na co se připravit apod.
5. Někdy kolem 10. září příslušného roku kandidát přijede do Wigratzbadu (přesné datum mu bude sděleno vedením semináře) a zahájí seminární formaci.